V červenci se u nás ve škole konaly nejen příměstské tábory pro české děti zaměřené tematicky, ale také dva jazykové kempy pro naše současné či budoucí žáky původem z Ukrajiny.
V červencovém termínu nabídky na zdokonalení se v českém jazyce využily děti, které již z vyučování známe. Mnoho z nich zvládlo nový cizí jazyk na velmi dobré komunikační úrovni, je třeba si uvědomit, že se musí potýkat také s osvojením latinky a čtením, a to mnohdy souběžně s výkladem nového učiva. Přesvědčili jsme se o velké chuti, pracovitosti a samostatnosti většiny z nich.
V srpnu se navíc poprvé do školy podívaly i děti, které budou našimi žáky až od září. Situace této skupiny byla obtížná v tom, že mnoho dětí v České republice do školy zatím vůbec nechodilo (byly tedy češtinou vskutku nepolíbené). Velký byl i věkový rozptyl skupiny: od prvňáčků až po budoucí deváťáky. S chutí jsme se pustili do češtiny, večerníčků (pohádkou jsme vždy společný den začínali i končili), vysvětlili jsme si, jak to ideálně chodí v české škole, ochutnaly obědy ve školní jídelně (paní kuchařky se o nás vzorně staraly – za málo dokázaly udělat hodně dobré muziky!), povídali jsme si o rodině, zájmech, jídle, děti se zorientovaly ve škole, poznaly městečko Vizovice na malé vláčkové výpravě, usmažily hromady výborných palačinek (poté, co si prostudovaly recept a nakoupily v místním obchodě), zahrály si spoustu českých i ukrajinských her, mohly si zkusit lanové aktivity ve školní zahradě… Dvakrát také přišly pomoct s programem ochotné české děti – protože mezi sebou si jazyk předávají přece jen méně „uměle“ než v kurzu.
Pro nás jako lektorky byl společný čas přínosný v tom, že jsme blíže poznaly jednotlivé děti (což nám jistě pomůže v začlenění nových žáků, zvláště těch nejmenších), vysledovaly mírné odlišnosti v pojetí školy u nás a na Ukrajině, poznaly preference dětí v jídle i činnostech. Velmi rádi se všichni uchýlili do tělocvičny k odreagování od sloves a slovíček, nepohrdli také sladkostí (ukrajinské děti milují sladké!), malé zaujala hra na obchod, kdy jsme se společně dívali i na české peníze a mince. Velmi spontánně také probíhala pomoc starších dětí těm mladším a většinou česky nemluvícím – ochotně se ujaly tlumočení jak během aktivit, tak předávání informací rodičům (z velké části hovořícím pouze ukrajinsky).
Doufáme, že oba kempy přispěly k větší pohodě dětí – přece jen každé přišlo svým způsobem traumatizované a životní podmínky některých z nich jsou svízelné. Pomůže nám vědět o nich co nejvíce. Potěšil nás i přístup rodičů – vždy se zajímali o pokroky a úspěchy svých dětí, popř. byli připraveni reagovat na naše postřehy.
Děkujeme všem, kteří nezištně přispěli k pestrému a smysluplnému programu – je to naše investice do budoucna.
Za lektorky kempů Mgr. Jana Hrubá