Jak známe Velikonoce?

Na středu před velikonočními prázdninami jsem pro 8.B připravila projet na téma Velikonoce. Chtěla jsem, aby především spolupracovali jako tým, nehledali informace na internetu, abychom navštívili kostel a udělali něco praktického.

Nejprve bylo potřeba zmapovat terén – často se totiž stává, že děti odkývají, že všechno ví, ale prakticky to pak vypadá jinak… Připravila jsem lístečky s lidovými tradicemi, které se týkají předvelikonočních dnů (středa – pondělí), které měli žáci k jednotlivým dnům přiřadit. Stoprocentní úspěch se podle očekávání nedostavil… Nuže, vyjasnili jsme si.

V úkolu, který spojoval dějepis a výtvarnou výchovu, dostali žáci 6 obrázků s výjevem ukřižování namalovaných v různých uměleckých slozích. Úkolem bylo seřadit tyto výjevy od historicky nejstaršího k nejmodernějšímu. Po drobném zaváhání se tento úkol povedl na výbornou.

Ovšem trochu přidat by to chtělo v zeměpise… Kluci dostali slepou mapu Izraele, ve které bylo vyznačeno 6 míst spojených s působením Ježíše Krista. Měli samozřejmě zjistit, o jaká místa jde, popř. doplnit, jak tato místa souvisí s Kristem. Povedlo se tak napůl. Samozřejmě, za vše může mapa.

Eliška Vítková se nabídla, že na sebe vezme další úkol: cílem bylo zjistit, jak dlouhá je vlastně ona původní křížová cesta v Jeruzalémě. Zde bylo možno použít techniku – šlo o to, jak na to. Nakonec jsme se shodly na tom, že je dobré použít plánovač trasy a GPS souřadnice. No a zbytek za nás udělal internet… Zjistili jsme, že Kristus nesl kříž něco přes 3 kilometry. Věděli jste to?

Ti, kteří si zrovna netroufli na zeměpis, skládali origami zajíčka. Přestože autor označil náročnost číslem 1, zažili jsme několik perných chvilek… Někomu vyšel zmuchlaný papír, někomu jakási lodička, někteří zajíčci byli podle slov svých autorů „postižení“ (argumentovala jsem, že i postiženého zajíčka lze udělat na smetaně, na čemž jsme se shodli…), jediný jakš takš povedený exemplář se podařilo poskládat Danovi. Upřímně – jediný jeho zajíček byl opravdu podle návodu i podle přiložené fotky.

Á propos – kolik zastavení má křížová cesta a jak jdou jednotlivé výjevy po sobě? Nebyli jsme si úplně jistí, tak jsme vyrazili na místo nejspolehlivější – do kostela sv. Petra a Pavla. A protože pan farář byl do této akce zasvěcen, nachystal nám nápovědu ve formě popisků k jednotlivým zastavením. Seřadit věty už byla „brnkačka“. V kostele jsme se ještě vrátili k celému příběhu o konci života Ježíše Krista, připomněli jsme si významné postavy z evangelií i příběhy opředené legendami (Josef z Arimatie a svatý grál, artušovské legendy). Dokonce jsme „dali“ skoro všechny apoštoly a holky se dozvěděly, jak by měly vypadat jidáše, které byly naplánovány v praktické části.

Ještě než jsme se šli přezout do papuček, proběhali jsme školní zahradu, protože nějaký poťouchlík v ní rozházel plastová kinder vajíčka, která obsahovala nápovědy k poslednímu „nepraktickému“ úkolu. Nakonec se kupodivu podařilo najít všech 50 vajíček, ne všechna slova však byla použitelná. Úkolem bylo doplnit větičky z Bible, které se používají jako rčení v běžných životních situacích. S malou nápovědou se to nakonec podařilo.

Poté jsem žáky předala kolegyni Adéle Hromadové, která s nimi zrealizovala praktickou část projektu: kluci pletli pomlázky (nejdřív to vypadalo, že nebude z čeho, ale s trochou dobré vůle najedou ten materiál byl…), holky se postaraly o závěrečné pohoštění: upekly jidáše a aby toho nebylo málo ještě štrůdly z listového těsta (díky Ovocňáku jsme měli i jablka!). Ještě musím pochválit Honzíka a Pepu, kteří srdnatě vyrazili do obchodu nakoupit věci na pečení – donesli i kvasnice a neztratili se. Zpestřením jistě byly dokonale alchymistické „pokusy“. Žáci hádali, které vejce je uvařené a které ne, které se roztočí rychleji, proč neumývat skořápku vajíček, jak poznat, které je čerstvé a které naopak už staré, a nakonec si proměnili vodu na víno, ale protože nebylo pitelné, tak si ho vrátili zpátky do původního stavu. Čas bohužel nikdo z nás proměňovat neumí, ale většině žáků určitě nevadilo přesunout se k praktické „kuchyňské“ alchymii a vyrobit si sladkou odměnu za celodenní snažení.

Škoda, že jsem kvůli jiným pracovním závazkům nebyla svědkem závěrečné hostiny „za odměnu“. Uznávám, že některé úkoly byly možná trochu otravné, ale chtěla jsem si nějaký takový projekt vymyslet a zrealizovat. Díky vstřícnosti vedení se podařilo ho i načasovat před prázdniny, což se doufám líbilo nejen mně. Jsem přesvědčená, že je potřeba i výše zmiňované věci do dětí bušit, protože pokud souhlasíme s tím, že evropská kultura vyrůstá z křesťanských kořenů, je přece třeba vědět, proč něco je a kde se to vzalo. Doufám, že tak pracuji na rozšíření všeobecného rozhledu mně svěřených žáků, snažím se, aby měli tyto informace spojené se zážitkem a tím si je lépe zapamatovali.

Velmi děkuji všem, kteří mi s úkoly pomohli: paním učitelkám Mrázkové a Hromadové, paní asistentce (to ona byla tím poťouchlíkem, který ukryl vajíčka), otci Pavlovi za inspiraci k úkolům a umožnění VIP vstupu do kostela, paní ředitelce a panu zástupci, kteří mě podpořili a umožnili mi upravit si rozvrh tak, abych projekt vůbec uskutečnila. Poděkovat chci i těm ze třídy, kteří mě vzali na milost a nepřistupovali k úkolům už ze zásady jako k otravné povinnosti.