Fryšták 20. – 22. března 2019
Přestože spolu ve škole trávíme docela dost času, napadlo mě, že by bylo dobré, abychom spolu byli intenzivně i na „neutrální půdě“ mimo školu. Společně s třídní učitelkou Kateřinou Bažantovou jsme se rozhodli využít nabídku zkušeného týmu fryštátského Domu Ignáce Stuchlého a vyrazili prožít společně 3 dny v duchu tématu, které si žáci vybrali: Sním, až přijde on, mého srdce šampión! Bylo zaměřeno na vztahy, přátelství, partnerství a sexualitu.
Program začal již na nádraží, a to bouřlivým přivítáním. Tomáš Jura napsal: „Hned po příjezdu jsme hleděli s otevřenou pusou na instruktory, kteří vypadali strašně infantilně. Modré vlasy, obří plyšové srdce, kulaté brejličky, staré košile, směšný klobouk.“ Tato aktivita byla zaměřena na seznámení a vytvoření přátelské atmosféry. Dopoledne jsme pak prostřednictvím aktivit zážitkové pedagogiky zjistili více o instruktorech i budově, seznámili se harmonogramem dne a domluvili se na pravidlech. Ubytovali jsme se a po obědě v odpoledním klidu jsme měli možnost jít do herny, kde jsme si mohli zahrát stolní fotbal nebo ping pong. Nebo jsme mohli zajít do baru pro mládež. S Jardou a Kubou si myslíme, že pohár Horké maliny je nejlepší dezert. Odpolední program probíhal v duchu filozofie Emila Zátopka: když nemůžeš, tak přidej víc. Hrály se mnohonožky. Byla to fyzicky náročná hra, po které byli všichni rádi, že zase mohou popadnout dech. Večerní program už se odehrával v klidnějším duchu. Hrály se sázky. Bylo důležité odhadnout, kdo je největší silák nebo nejlepší hospodyně, a dobře si vsadit. Potom už jsme se odebrali do pokojů a usnuli.
Ráno jsme s paní učitelkou mládež vzbudily, protože odjela na tuto akci bez mobilů. Většinu času jim to ani nevadilo. Po snídani a rozcvičce s hudbou pak kluci a holky měli vytvořit ideálního partnera. Všichni si nakonec uvědomili, že ideální partner neexistuje. Čas se zrychlil a nabral na obrátkách, už tu bylo odpoledne a ocitli jsme se v lese, kde nám instruktoři přidělili odlehčená kola. Byly vytyčeny dvě trasy a šest možností, jak se pojede. Se zavázanýma očima nebo pozadu to bylo nejnáročnější. Tuto aktivitu vyhrály dva týmy: Džusíci a Bagříci. Po návratu jsme mohli otestovat horolezeckou stěnu, slanit se šachtou z druhého patra nebo si zatančit Just dance. Večerní program byl zaměřený na vztahy. Kluci a holky si měli vymyslet a sepsat otázky, které jim vířily hlavou. V kruhu se pak otázka vyslovila a každý odpověděl pomocí karty, zda souhlasí, nebo ne. Pak byl prostor pro doplňující otázky. Bylo to intenzivní. Nakonec jsme celý den zhodnotili ve večerním kruhu.
A byl tu poslední den, po rozcvičce, kde žáky mohl sežrat žralok, jsme všichni dostali možnost děkovat. Pomocí bavlnek, které jsme si navazovali mezi sebou, jsme mohli vyjádřit vděčnost konkrétním lidem, kteří nás něčím „obdarovali“.
Na závěr alespoň dojmy Vojty, Zuzky a Verči:
Bylo to super! Instruktoři byli příjemní a měli pro nás připravených mnoho zábavných her. Ubytování bylo lepší, než jsem čekal. A hlavně jídlo. To bylo dobré! Pobyt se mi velmi líbil, určitě bych si ho zopakoval na samém místě. Jen s jiným tématem.
Když jsme přijeli na zastávku, pozdravila nás parta tří podivínů. Všichni jsme byli úplně zděšení, kam nás to poslali. Nakonec jsme zjistili, že jsou to strašně skvělí lidé, a šlo vidět, že všechny hry byly perfektně připravené. Nejlepší byla asi hra mnohonožky. Sice byla vyčerpávající, ale super. Celý kurz jsem si hrozně užila a ráda bych si ho zopakovala.
Bylo to super. Mohlo to být delší, ale byla sranda i tak. Instruktoři byli v pohodě. Hry byli super, až na sázky, to mě nebavilo. Zase jsme se o něco více poznali ve třídě a začali jsme se zase bavit mezi sebou. Hned bych jela znovu, moc jsem si to užila.
Věřím, že tento pobyt byl pro naše svěřence jedinečným zážitkem.
Hana Staňková , asistent pedagoga
